|
|
Sd.Kfz. 251-D http://www.pomorze.zp.pl/index.php?strona=3&id=11 17 ledna 1945 kolem 04:00 k ránu německa hlídka ženistů u mostu v Tomaszowie - Brzostowce byla v nejvýšší bojové pohotovosti. Z druhého břehu řeky Pilice přijížděla neidentifikovaná motorizovaná jednotka. Ještě musíme připomenout že již 15 ledna do město vjely první sovětské tanky, které se teprve po několikahodinovém boji podařilo odrazit. Tímto se dá také pochopit nervozita ženistů z Brzostowki... Ve tmě se nepodařilo identifikovat komu tato jednotka patřila. Když první vůz vjel na dřevěný most, ženisté odpálili nálože kterými byl tento most zaminován. Most se zhroutil a spolu s ním transportér který na něj vjel jako první. Řeka měla v těchto místech více než dva metry hloubku. Rychle se prokázalo, že motorizovaná jednotka byl malý pododdíl německé -19 tankové divize , kterému tato zkratka měla posloužit jako cesta ůniku na západ. Další transportéry se pokoušely dostat po ledu nebo přebroděním v plytkých místech na druhou stranu. Kolika z nich se to ůspěšně podařilo se už nezjistilo.. Dost se jich ale pod hladinou řeky zatopilo. Desítky transportérů, nákladních aut a také jednotlivé tanky které neměly to štěstí se dostat na druhý břeh.. Když se rozednilo, po vojácích a technice - již nebylo ani památky. Po nějaké době obyvatelé z okolí hledali zapomenuté věci které by zužitkovali. Později se již nalezené vraky a zbytky techniky odvážely do šrotu.Po válce se začalo s čištěním řeky Pilicy od větších pozůstatků techniky. V několik případech se ukázalo že řeka byla rychlejší, její bystrý proud podemílal těžkou techniku, která klesala stále hlouběji ke dne. Zakrátko se o těchto věcech zapomělo na dlouhé roky. Křištálová řeka Pilica začala v osmdesátých letech odhalovat v některých místech zbytky a vraky německé vojenské techniky . Na transportér - , který vedl vojenskou kolonu a utopil se společně s vyhozeným mostem, jakoby se zapomělo. Pán Ondřej Kobalczyk, místní novinář i iniciátor dřivějších akcí našel svědky kteří si pamatovali, že tam - v těch lednových dnech viděli pod zbytky mostu trčící z vody anténu nějakého vozidla. Nikdo z nich si ale nevzpomenul že by po skončení války někdo vyzvedl z vody tento transportér. Proto svitla naděje, že se tam stále pod vodou nachází..V 1995 se legenda o utopeném vozidle ukázala pravdivou. V tomto roce se v Brzostowce začalo se stavbou nového mostu. Měl stát na místě kde byl před tolika lety postaven ženisty provizorní dřevěný most. Během vtloukání jednoho z pilířu narazilo beranidlo na dně řeky na nepřekonatelnou překážku a ohromný nebozez vyhodil nad vodu kus pancéřového plechu. Nastal problém – co dále dělat? Návrhy byly různé– většina navrhovala objekt který byl pod vodou zničit. Panu Andrzejowi se podařilo přesvědčit všechny, aby předmět byl brán jako muzeální kousek i aby byl vyzvižen. V létě 1996 začaly práce, kterých se zůčastnili potápěči z oddělení záchranné služby a hasiči v Piotrkowie. Několik dní bylo vytloukáno z tvrdého dna řeky, hluboko utopený a uvíznutý vůz. Rychlý proud řeky stále zasypával práci kterou potápěči odváděli pod vodou a ta neměla žádný efekt.. Bylo třeba postavit před vůz pytle s pískem aby práce mohly postupovat kupředu. Po částečném odkrytí transportéru bylo třeba připravit cestu z vody, kterou bude transportér vytažen.Po zakončení těchto přípravných prací nadešel dlouho očekáváný den: německý kolopásový transportér po více jak 50 letech měl dokončit svůj původní úkol a to přepravu přes přes řeku Pilici kterou nedokončil. Potápěči zahákli težké lana za předek transportéru, a vojenský vyproštovací tank WZT zaujal výchozí pozici na břehu řeky. Nadešla konečně chvíle zkoušky,davy obyvatel Tomaszowa obklopily most a břehy řeky, ze kterých sledovali celou akci. Ne všechno však šlo tak hladce. Nejprve se utrhla část vozidla za který bylo lano upevněno a muselo se lano podvléci a upevnit za nápravu vozidla . Lano se napínalo pomalu a velice opatrně. Síla kterou byl devíti tunový transportér (přirostlý) ke dnu více jak čtyřikrát převyšovala jeho hmotnost. Po několik hodinách (!) napínaní lan vůz sebou škubnul a začal se pomalu odtrhávat se od dna řeka. Celé akce vyzvedávání tohoto transportéru trvala celkově dva týdny než se cenný exponát ocitnul na břehu. Teprve nyní se pečlivě určilo co se podařilo z vody vylovit. Byl to německý kolopásový transportér typu Sd.Kfz. 251-D ve velitelské verzi a s radiostanicí. Zůstal v perfektním stavu v patrné bojové kamufláži a identifikačními čísly a značením. Od chvíle vydobytí vozidla došlo k problémům co s dalším osudem transportéru.Po dlouhých tahanicích se rozhodlo , že se stane vlastnictvím Tomaszowskieho oblastního muzea. Díky přispění pána Kobalczyka se našly prostředky , finance a kolopásový transportér "ROSI"(polsky růžička, protože takový název měl napsán gotickým písmem na boku), byl odeslán do vojenských opraváren v Głownie.. Boční přepravní schránky a skříně nebyly otevřeny od 1945 roku a v jejich ůtrobách po otevření bylo kolem 2000 exponátů. Všechny byly postoupeny k důslednému vyčištění a konzervaci. Zachovaly se zbraňe, vojenské uniformy, osobní věci posádky s vybavením vozidla v tom kompletní radiostanice a další příslušenství.V transportéru se nacházelo vše co potřebovala posádka ke každodennímu životu . Posádka čítala nejspíš sedm osob a nejen že v transportéru bojovala ale také žila a bydlela.. K vytápění a také vaření jídla sloužila litinová kamínka , která byla zamontována uvnitř. Kromě vojenských jidelních ešusů byly nalezeny rovněž „ civilní" hrnky, pánev i příbor, snad sesbírané na polském ůzemí.Zachovala se rovněž dřevěná bedna proviant - která obsahovala konzervy s masem,máslem a také láhve z alkoholem. Z vyzbrojení transportéru se zachoval jeden kulomet MG- 42 (který měl zasunutý nabojový pás ,náboj v komoře a mnoho nevystřelených nábojů v páse) a také puška Mauser 98k. Puška se zachovala v nezvykle dobrém stavu.Uvnitř vozidla ležel Panzerfaust a také několik ručních granátů. Nebezpečná munice a panzerfaust zlikvidovali pyrotechnici, kteří dohlíželi na prozkoumávání vozidla. Největším překvapením byly dokumenty a značení, na základě kterých bylo možno zjistit a pokusit se o objasnění osudu - transportéru "ROSI" a jeho posádky. S ohledem na číslo transportéru - a číslo polní pošty se pomocí archívu ve Freiburgu, podařilo zjistit že vůz patřil ke - 2 rotě19 pluku spojení 19 tankové divize .....Vyroben byl kolem roku 1944 a učastnil se ústupových bojů v Bělorusku , bitvy na předměstích Varšavy i ve Varšavskem povstání a také v těžkých bojích pod Studziankami. V březnu 1997 renovace ve vojenských opravnách v Głownie byla uspěšně dokončena. Podařila se neskutečná věc v měřítku světového výkonu a to oživení transportéru, který 51let ležel na dně řeky. Většina dílu a věcí které byly zničeny byly nahrazeny jinými - původnímy , díky čemu je teď transportér v 99% originální. Po opravách a nastříkání původní bojové kamufláže bylo vozidlo přepraveno do Tomaszowa, kde dnes představuje pojizdný exponát, jediný svého druhu v Polsku i jeden z nemnoha na světě, který se takto podařilo zrenovovat. Můžeme směle říct, že to byla nejlépe zorganizovaná i provedená akce vyzdvižení těžké bojové techniky na ůzemí polska, která byla dokončena vyzdvižením a zrenovováním tohoto vozidla. Skupina mechaniků - z firmy "Glowno centrum" pod vedením majora inženýra Jacka Juliańskieho provedla nezvyklou a svého druhu dokonalou operaci.Odborníci s pečlivostí i vytrvalostí zrestaurovali i zprovoznili transportér, který přes půl století ležel na dně řeky Pilicy. Během 5-ti měsíční práce s vrakem, museli postoupit a vyřešit mnoho problémů ,konstrukčních a technologických hádanek . K dispozici měli dobový dokument , který sloužil k obsluze transportéru.Neměli však důkladnější podklady o konstrukci a uspořádání SdKfz 251 D, jako alespoň tovární dokumentaci. Práce na vraku připomínaly nejedenkrát řešení obtížných rébusů. Díky svému umu,znalostema nadšení mechanici z Glowna pokořili každou překážku a rozebrali tento vůz do nejmenšího detailu.. Je třeba totiž podotknout, že od začátku si dali zásadu že na obnovení se použije vše dostupné z originálu. A nebylo to jednoduché,protože vůz se měl nakonec pohybovat vlastní silou. Naštěstí se i proti počátečním obavám ukázalo, že říční písek dokonale zakonzervoval motor,pásy a jinné díly.. Ve většině případů je stačilo pečlivě očistit, přebrousit, utěsnit a přemazat. Vyměněno bylo jen nemnoho dílů, písty a tlakové pružiny, díly palivové pumpy nebo díly přední nápravy.. Chladič byl obnoven přesně podle originalu, jiné věci byly adoptovány z jinných vozů (jako například pár dílů z českého "Zetora")Přišlo se přitom, že mnoho dílu je podobných - jaké byly použity u polského nákladního vozidla"Stara 66". Pravděpodobně se vyráběly po válce beze změny na zabraných německých strojích v továrně ve Starachowicích. Na přední nápravě transportéru je vidět ještě tovární znak se Starachowic. Tento postřeh pomohl v "obnovování".Přitom ještě došlo k různým štastlivým příhodám. Kdy mechanici z Glowna byli postaveni před problém získaní rozdělovače do motoru "ROSI" (starý byl zničen a nedalo se ho opravit). Později jsme se dověděli, že takové zařízení je... v jedne vesnici Leczno pod Sulejowem. Pán Tadeusz Jagiełło jej vyjmul kdysi z jiného zničeného SdKfz 251a používal jej do motoru mlátičky mnoho let. Stačilo jej získat zamontovat do "ROSI" a pak jen stisknout startér... Počátkem března 1997 jsme byli požádani panem Kobalczykem o pomoc v obnovení originální kamufláže transportéru. Transportér již byl zprovozněn i nastříkán zakladním barvou a poslední práce měla být právě nastříkání kamufláže. Skupina odborníků vyjela do opraváren v Glowně, kde "ROSI" získavala svůj původní vzhled. Nejprve se ukázalo, že zakoupené barvy k nástřiku transportéru vůbec neodpovídají a nesouhlasí s originálním odstínem.Z toho co zbylo a bylo možno rozpoznat jsme odebrali vzorky jako temně zelenou a další které se zachovaly. Věděli jsme, že i tak to nebude jako původní originál..Základní barva pískovo žlutá, kterou již byl transportér nastříkan byla hrůzná a nevyhovující. Vůz měl být stříkán a tu takový nedostatek a problém! Museli jsme jet do Lodzi do firmy na míchaní barev - s kouskem papíru a vzorky barev z transportéru - abychom se trochu přiblížili originálu.. Přivezená barva se musela nechat odstát ..Celou další noc trvalo zjištování podle mnoha fotografii kdy byla "ROSI" zrovna vytažena z vody umístění kamufláže a jejich zakreslování do výkresů.. Vyrobili jsme také šablony podle kterých budou nastříkany registrační a taktické znaky a čísla. Ráno byla "ROSI" umístěna do stříkacího boxu kde byla naskříkaná jinou základní barvou... Po důkladné přípravě se začalo s nástřikem dobové kamufláže. Prováděl to profesionální lakýrník pod dohledem vojenských odborníků na historii a jiných pozvaných hostí.. Poslední etapa po nastříkání kamufláže bylo pomocí šablon nastříkání i onoho čísla 29 - a registračních a taktických znaků.. Drobné retuše a dodělávky si již provedli sami v opravárnách , protože skupina se musela vrátit do Štětína ke své další práci......
|