<< zpět Přehled lágrů pracovníků výstavby S.T.W. > S.T.W. Brüx Lager 1 > S.T.W. Brüx Lager 2 > S.T.W. Brüx Lager 3 > S.T.W. Brüx Lager 4 > S.T.W. Brüx Lager 5 > S.T.W. Brüx Lager 6 > S.T.W. Brüx Lager 7 > S.T.W. Brüx Lager 8 > S.T.W. Brüx Lager 9 > S.T.W. Brüx Lager 10 > S.T.W. Brüx Lager 11 > S.T.W. Brüx Lager 12 > S.T.W. Brüx Lager 13 > S.T.W. Brüx Lager 14 > S.T.W. Brüx Lager 15 > S.T.W. Brüx Lager 16 > S.T.W. Brüx Lager 17 > S.T.W. Brüx Lager 18 > S.T.W. Brüx Lager 19 > S.T.W. Brüx Lager 20 > S.T.W. Brüx Lager 21 > S.T.W. Brüx Lager 22 > S.T.W. Brüx Lager 23 > S.T.W. Brüx Lager 24 > S.T.W. Brüx Lager 25 > S.T.W. Brüx Lager 26 > S.T.W. Brüx Lager 27 > S.T.W. Brüx Lager 28 > S.T.W. Brüx Lager 29 > S.T.W. Brüx Lager 30 > S.T.W. Brüx Lager 31 > S.T.W. Brüx Lager 32 > S.T.W. Brüx Lager 33 > S.T.W. Brüx Lager 34 > S.T.W. Brüx Lager 35 > S.T.W. Brüx Lager 41 Pracovníci nasazení na výstavbu S.T.W. bydleli v dřevěných ubytovnách v okolí chemičky. Tyto tábory - lágry měly své poštovny, které třídily a rozesílaly poštu. V druhé polovině roku 1939 bylo rozhodnuto o založení akciové společnosti, která by převzala stavbu i provoz „hydráku“ v Záluží. Společnost Sudetenlandische Treibstoffwerke AG, známá pod zkratkou STW, vznikla 9. října 1939 se základním kapitálem 100 milionů říšských marek, z nichž 98 % patřilo koncernu Hermann Göring Werke (HGW). Nebylo ani divu, že předsedou dozorčí rady STW byl zvolen Paul Pleiger, blízký spolupracovník H. Göringa. Ve vrcholných orgánech STW zasedali kromě lidí z HGW zástupci armády, bank, chemického průmyslu, ministerstev, i soukromníci. Generálním ředitelem se stal dr. Paul Damm, který sám investoval do podniku 300 tisíc marek. STW se později stala členem akciové společnosti Akziengesellschaft der Kohlenwerkstoff - Verbande, která sdružovala tehdejší největší chemické výrobce. Vedoucí postavení tohoto syndikátu získal opět Göringův koncern. Nebývale silné uskupení chemických továren se mělo po válce stejným způsobem zmocnit zahraničních trhů. Kromě soukromých společností zajiš?ovalo rozvoj chemičky v Záluží ministerstvo pro zbrojení, které bylo mocnou organizací pod vedením „muže číslo tři“ v nacistické hierarchii, Alberta Speera. Jeho rozhodnutím bylo zastaveno plánované rozšiřování jiných chemických podniků a investice byly soustředěny právě do závodů v Záluží a i Heydebrecku ve Slezsku. Již 15. 12. 1942, tedy za pouhé tři roky od zahájení výstavby, ze závodu vyjely první železniční cisterny se syntetickým benzínem. V závodech pracovalo podle zachovaných statistických údajů více než 40 tisíc zaměstnanců. V prvé řadě to byli technici svezení sem z různých Německem okupovaných zemí jako odborníci. Bydleli zde s celými rodinami údajně v relativně pohodlném prostředí. Hlavní sílu pracovníků ovšem tvořili zavlečení dělníci (mnoho lidí i z býv. protektorátu), v druhé polovině války i váleční zajatci, Italové a nakonec i Angličané. Kolem tohoto podniku byla vytvořena řada ubytovacích táborů, jejich obyvatelé měli možnost pro spojení s domovem využívat služeb říšské pošty podáváním svých zásilek v poštovnách, které byly napojeny na poštovní úřad Most (Brux). Továrna neunikla pozornosti spojenců a letecké útoky na sebe nedaly dlouho čekat. Spojenecké bomby v letech 1944 až 1945 chemičku ze 70% srovnaly se zemí. Za své vzaly nebo byly těžce poškozeny mnohé z obytných táborů, jichž bylo v průběhu války zřízeno pro potřeby chemické továrny celkem deset.