<< zpět VELKÝ ZNAK DEUTSCHÖSTERREICH A ZEMĚ KORUNY ČESKÉ 1918-1919 VELKÝ ZNAK DEUTSCHÖSTERREICH A ZEMĚ KORUNY ČESKÉ 1918-1919 Po uznání Národní rady československé v průběhu června a září 1918 spojenci bylo jasné, že otázka budoucích hranic nového státu a také otázka, zda nový stát bude národnostní či čistě národní stává se pro německou menšinu životně důležitou. Situaci již nemohl ovlivnit ani manifest císaře Karla z 16. 10. 1918. Němečtí poslanci ve Vídni ustanovili 21. 10. 1918 Prozatímní Národní shromáždění Deutschösterreich (Proviserische Nationalversammlung für Deutschösterreich) a opustili tím linii rakouskou a hlásili se k linii jednotného německého státu. Nový státní útvar měl zajišťovat práva a ochranu všech Němců. K otázce českých Němců přijalo usnesení 22. 10. 1918, cit.: In dem Augenblick, in welchem die Tschechen ihren Staat proklamirien, würde die Deutschböhmische Nationalversammlung ihr Schicksal selbt in die Hand nehmen und Gemeinden und Bezirke Deutschböhmen würde sofort alle einige autonome Verwaltung einrichten. Němci přijali převrat z 28. na 29. 10. 1918 s klidem a pohraničních okresů se v podstatě nedotkl. V těchto oblastech zůstala nadále fungující moc rakouských centrálních úřadů. Dne 29. 10. 1918 se sešli němečtí poslanci v budově dolnorakouského sněmu a rokovali o situaci. Dr. Rudolf Lodgman von Auen oznamuje vytvoření provincie DEUTSCHBÖHMEN německého Rakouska a přečetl deklaraci, která bude odeslána do Prahy, Paříže a především presidentovi Wilsonovi. Následující den je vyhlášena provincie SUDETENLAND zahrnující západní část Rakouského Slezska, území severní Moravy, Kuhländchen (Novojičínsko a Fulnecko) a Schönhengstgau (Zábřežsko, Svitavsko a část východních Čech s Lanškrounem) a část severovýchodních Čech (Orlické hory). Dne 3. 11.1918 je rozhodnuto o připojeni oblasti DEUTSCHSÜDMÄHREN k Deutschösterreich jako součást provincie Dolní Rakousko (Niederösterreich) a BÖHMENWALDGAU jako součásti provincie Horní Rakousko (Oberösterreich). Dne 12. 11. 1918 prohlásilo provizorní Národní shromáždění Deutschösterreich demokratickou republikou a součástí Německé republiky. Hranice území je definovaná 22. 11. 1918 zákonem č.40 “Umfang, Grenzen und Beziehungen des Staatsgebietes von Deutschösterreich” a území republiky tvoří země Niederösterreich, Oberösterreich, Salzburg, Steiermark, Kärnten, Tirol, Vorarlberg, Deutschböhmen, Sudetenland a Deutschsüdmähren jakož jazykových území Brna (Brünn), Jihlavy (Iglau) a Olomouce (Olmütz). Toto území o rozloze 27 023 km² bylo osídleno 3 514 509 obyvateli z toho 226 544 Čechy. V listopadu začalo, přes protesty Vídně a zástupců českých, moravských a slezských Němců, obsazování českým vojskem nově vzniklých administrativních útvarů a 18. 1. 1919 vstupem čsl. vojsk do Krnova bylo prakticky toto ukončeno a po 50 dnech zanikla vláda Sudetenlandu. Již 31. 10. 1918 navrhuje kancléř Karl Renner nový znak republiky DEUTSCHÖSTERREICH, avšak teprve 12. února 1919 je znovu otevřena otázka nového znaku. Na základě těchto rozhodnutí kancléře předkládají již 8. března 1919 dvorní rada Rudolf Penner a významný heraldik Ernst Krahl své návrhy znaku republiky předpokládají tři typy znaku. a.Malý znak : v červeném poli stříbrné břevno, v poli štítu pak kladivo uprostřed věnce ze zlatých žitných klasů. Tento znak měl sloužit pro každodenní účely. b.Střední znak: černá orlice mající na hlavě zlatou hradební korunu, na prsou štít, v jehož červeném poli je stříbrné břevno. V pravém drápu drží tři zlaté klasy, v levém zlaté kladivo. Tento znal měl být výhradním znakem státním. c.Velký znak: velký štít , který má uprostřed srdeční štít s výše popsaným malým znakem, je příčně dvakrát dělen. d.v hlavě štítu nacházejí se znaky zemí Niederösterreich, Oberösterreich, Salzburg, Steiermark e.ve střední poli vpravo od srdečního štítu je znak Kärnten , vlevo pak znaky Tirol, Vorarlberg f.spodní pole je tvořeno třemi poli vzniklými dělením paty štítu c1 vpravo je v červeném poli stříbrný dvouocasý levou se zlatou korunou a zbrojí držící v tlapách černý štít s červenou hlavou štítu, v poli štítu je zlatá dubová větev. Je to znak DEUTSCHBÖHMEN. c2 vlevo je štít vidlicovým řezem rozdělen do tří poli – červeného, modrého a zlatého Tyto pole nesou zlatou korunou korunované hlavy – stříbrného lva (česká část), červenozlaté šachované orlice (moravská část) a černé orlice (slezská část). Je to znak SUDETENLANDU. (pozn.) c3 špice hlavního štítu je rozdělená a od středu polcená. Horní pole je třikrát červeně a stříbrně děleno – ostrůvek Brno Pravé stříbrné pole s červeným ježkem je znakem jihlavského jazykového ostrůvku. Levé zlaté pole s e stříbrnočerveně šachovanou orlici je znakem olomouckého jazykového ostrůvku. Tento velký státní znak byl vytvořen pro slavnostní příležitosti. Již v dubnu 1919 však došlo ke stažení návrhu na malý a střední znak a dopisem z 25. 4. 1919 navrhuje kancléř Karl Renner státní znak dle návrhu E. Krahla do podoby dosud existujícího státního znaku. Po 4. 3. 1919 vývoj jde jiným směrem, snahy rakouské delegace v Saint-Germaine-Laye o uhájení hranic jsou marné a 10. září dochází k uzavření mírové smlouvy. Franz Chocholatý Gröger