Německo proti kouření
V Německu začal platit zákaz kouření v barech a restauracích. Stále více států západního světa omezuje kouření. Dnešní tažení proti kuřákům v Evropě není nijak originální. Už před celými sedmdesáti lety se proti kouření postavilo národně socialistické Německo a začalo uplatňovat ve své době nejtvrdší represe vůči kouření.
Jak jistě každý ví, kouření se dostalo do Evropy od Indiánů, stejně jako žvýkání tabáku. Adolf Hitler říkával, že kouření “.. je pomstou rudého muže proti bílému muži, za zavlečení tvrdého alkoholu do Ameriky.” Sám byl zapřisáhlý nekuřák. Je zajímavé, že další vůdci neholdující tabáku byli B. Mussolini a gen. Franco; naopak silnými kuřáky byli T. Roosevelt, W. Churchill a J. Stalin.
Národní socializmus podporoval výzkumy o škodlivosti kouření na člověka. V roce 1936 německý lékař Fritz Lickint užil ve své knize Tabakgenuss und Gesunheit poprvé termín “passivrauchen” - pasivní kouření. V roce 1939 byl nařízen zákaz kouření ve všech úřadovnách strany NSDAP. Ve stejném čase H. Himmler vydal zákaz kouření pro všechny uniformované policisty a důstojníky SS po čas služby. V roce 1941 šedesát největších německých měst zakázalo kouření ve veřejných dopravních prostředcích. Dívkám do 25 let se nesměly prodávat tabákové výrobky. Pro mládež do 18 let začal platit o dva roky později zákaz kouření na veřejnosti.
V tom samém roce (1943), jako první podali doktoři Eberhard Schairer a Erich Schoniger důkaz o vzniku rakoviny plic důsledkem kouření. Po skončení války vše národně socialistické - rovnalo se špatné; antitabákovou propagandu tedy nahradila propagace kouření. V padesátých letech běžely v USA reklamy, které měly působit i na malé děti.
Dnes tedy konečně rozumní lidé začali znovu bojovat proti nikotinu a chránit zdraví lidí.