|
| Protiletecká ochrana
Protiletecká ochrana obyvatelstva protektorátu Böhmen und Mähren (Luftschutz, 1939-45) Civilní protiletecká ochrana vznikla již za předmnichovské republiky, nejprve od roku 1929 jako dobrovolná organizace "Ústřední výbor obrany obyvatelstva" a později, od roku 1935 zákonem č. 82 a vládním nařízením č. 199, byly její úkoly přeneseny na veřejnou správu. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava nabyl u nás účinnosti obdobný německý zákon č. 827 z roku 1935, do běžného života se poprvé prakticky promítl po vypuknuli války 1. září 1939, kdy vstoupily v platnost předpisy o zatemnění. Zákon byl později doplňován prostřednictvím pozměňovacích nařízení (3. nařízení 8.9. 1939, 4. nařízení 25.3. 1941). Dosavadní československá civilní protiletecká ochrana (CPO) byla od roku 1941 začleněna do říšské protiletecké ochrany Luftschutz, řízené Reichsanstalt für Luftschutz v gesci Reichsluftfahrtministerium (Říšské ministerstvo letectví). V rámci velitelství protiletecké ochrany Praha byly postupně vybudovány Luftschutzzentralstellen (ústředny protiletecké ochrany) Praha, Plzeň, Brno a České Budějovice. Souběžně byla na celém území Čech a Moravy budována také Warnungsnetz (síť výstrahy). K říšské Luftschutz na německém území byli často jako výpomoc nuceně nasazováni čeští středoškoláci. Civilní protiletecká ochrana Luftschutz se sestávala z několika dílčích složek: Varovná služba, jejímž úkolem byla aktivizace Luftschutz v případě nebezpečí náletu. Sbory Luftschutz letecké zbraně, jejichž součástí byly zvláštní oddíly, například zamlžovací. Vlastní Luftschutz (Civilní protiletecké ochrana), která se od března 1942 dělila podle důležitosti na I., II. a III. řád. Luftschutz I. řádu byla v Praze, Plzni, Olomouci, Brně a Ostravě, kde byly oddíly Luftschutz vojensky organizované, uniformované a speciálně vycvičené. V II. řádu byla zařazena většina okresních českých měst a ve III. řádu ostatní místa. Luftschutz také zaštiťovala stavbu protileteckých úkrytů a pozorovatelen, jež následně obsazovala několikačlennými posádkami. Stráž Luftschutz, zřizovaná na venkově. Velitelem byl zpravidla starosta obce, stráže se skládaly z pozorovatelů letecké situace a družstev civilní protiletecké ochrany. Svépomoc, kterou tvořili obyvatelé jednotlivých domů. Jejich úkolem bylo upravit domy pro případ leteckého útoku (zřízení krytu v domě, vyprázdnění půdy, zatemnění apod.). V Praze bylo za války postaveno na 16.354 družstev svépomoci se 133.356 členy, jejichž výcvik prováděla policie. Na 90 % členů svépomoci protiletecké ochrany bylo vycvičeno. Rozšířená svépomoc, která byla zaváděna v domech s velkým osazenstvem a s velkou frekvencí pohybu osob (banky, kina, divadla, hotely apod.), kde nestačila opatření pouze svépomocná. Pro výcvik vedoucích těchto podniků byla zřízena v Praze a Brně škola. V Praze bylo 2071 podniků zahrnutých do rozšířené svépomoci. Werkluftschutz (Závodní protilet. ochr.), do níž patřily podniky uznané jako důležité pro válečné hospodářství. V mnoha podnicích došlo k rozmístění jednoduchých mobilních pozorovatelen a pohotovostních úkrytů pro případ bombardování, tzv. Luftschutz - Splitterschutzelle. Protiletecká ochrana zvláštních správ, týkající se armády a ministerstev. Protiletecká ochrana na vodách a v přístavech. Do systému Luftschutz přirozeně patřily i další složky jako hasičská, protiplynová a asanační služba (jež zabraňovala vzniku požárů při náletech, hasila, chránila osoby a zvířata proti a při zásahu bojových látek). V Praze byl v této službě zapojen celý hasičský sbor hlavního města Prahy, který fungoval jako velitelský a instruktorský kádr hasičské služby. Další složkou protiletecké ochrany byla obnovovací služba (ženijní složka Luftschutz, která odstraňovala stavební škody, vyprošťovala zasypané, spolupracovala při ničení nevybuchlých pum atp.), Luftschutz-Sanitätsdienst (sanitní služba, poskytující první pomoc zraněným) a veterinářská služba (ochrana a asanace zvířat). K protiletecké ochraně lze zařadil i technickou nouzovou pomoc (Technische Nothilfe), polovojenskou organizaci, do níž byli v rámci totálního nasazení odváděni i mladí lidé z Českých zemí (převážně studenti středních škol). Protiletecká ochrana vyžadovala s postupem času stále větší množství finančních prostředků. Jestliže v roce 1939 byly její skutečné výdaje 2.660.574,- korun, pak v roce 1943 to bylo již 29.715-418,- K a v roce 1944 dokonce 51.379.602,-K. Při náletech se vyhlašovaly čtyři druhy akustických signálů: Veřejná protiletecká výstraha. Vyhlašovala se v případě, když se nepřátelská letadla dostala do varovné oblasti, tímto signálem se aktivizovala protiletecká obrana. Letecký poplach označoval bezprostřední letecký útok. Každý po jeho vyhlášení musel vyhledal protiletecký kryt. Předběžné návěští o skončení leteckého poplachu - vyhlašoval se v okamžiku, kdy hlavní část letadel odlétla, ale bylo možno počítat s přítomností jednotlivých strojů. Konec leteckého poplachu se vydával tehdy, když se ve varovném území nevyskytovala žádná nepřátelská letadla. Zdroj http://www.fortifikace.net/
|