Původně geografický termín keltského původu Sudéta, doložený již ve starověkém díle Klaudia Ptolemaia, jako pojmenování jednoho z horstev ve střední Evropě. Zahrnoval zpočátku zřejmě pouze pohoří na jihozápadě Slezska, ale záhy označoval celou soustavu pohoří od Krušných hor, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. Za skoro jisté se má, že slovo Sudéta je původem keltské a v překladu znamenalo les kanců. Toto území bylo od 10. století nikdy nezpochybněnou součástí Českého státu, resp. zemí České koruny, třebaže tu od 13. století žilo německy mluvící obyvatelstvo, které zde mělo většinu. Po vzniku Československa v roce 1918 se termínem Sudetenland označovala jedna ze čtyř provincií, které existovaly v říjnu-prosinci 1918, v důsledku snahy německé menšiny o odtržení pohraničního území Československa a jeho připojení k Německému Rakousku. Československá vláda území všech čtyř provincií prakticky bez větších vojenských akcí připojila mezi 1.-20. prosincem 1918 k Československu. Ve 20. a 30. letech 20. století se termín Sudety / Sudetenland začal užívat pro většinu pohraničních oblastí Českých zemí, včetně Moravy a Slezska, kde žilo až do roku 1945-1946, 3 milóny českých občanů německé národnosti. Termín, který nabyl územně politického obsahu, byl zneužit německými národními socialisty k rozbití Československa, za podpory části obyvatelstva Sudet německé národnosti, sdružených do Sudetoněmecké strany, SdP. Po mnichovské dohodě 1938 bylo jako Sudetenland označováno veškeré území odstoupené Československem, pod nátlakem velmocí, Německu. V té době se ze Sudet odstěhovalo asi 400.000 původních českých občanů do vnitrozemí Československa. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, se podle rozhodnutí Hitlera z dubna 1939, větší část území Sudet, tzv. Sudetengau (Gau-Sudetenland), stalo územně správní jednotkou Třetí říše a zahrnovalo oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem v Liberci (Reichenberg), kde měl sídlo říšský župní správce Konrad Henlein. Území se dělilo na 3 obvody: Cheb (Eger), Ústí nad Labem (Aussig) a Opavu (Troppau). Po porážce Německa byly Sudety vráceny zpět Československu a zároveň, na základě souhlasu postupimské konference vítězných velmocí 1945 a "Benešových dekretů", bylo ze Sudet vyhnáno 2.256.000 Československých občanů německé národnosti. Z toho 1.464.000 do americké zóny a 792.000 do sovětské zóny. Tímto odsunem došlo v Československu v letech 1945 až 1947 k úbytku obyvatelstva o 32,9%. Divoké vyhnání obyvatel spojené s mnoha mstami a vraždami probíhalo nezákonně Revolučními gardami (RG) fakticky už od května 1945. Řada tak zvaných "Sudetských Němců" nepovažuje problém svého vyhnání ze své rodné země a zabavení majetku na základě kolektivní viny za uzavřený. Sudetští Němci byli normální občané Československa, kteří vstupem německých vojsk, automaticky dostali německé občanství, aniž by tomu mohli jakkoli zabránit. Po roce 1945, byli pak jako Sudetští Němci, přesto že byli občané Československa, násilně vyhnáni z vlastní rodné země a veškerý majetek jim byl zabaven. Tento majetek, pozemky a stavby, pak od války vlastní a užívají Čeští občané, kteří se pochopitelně obávají vyrovnání státu s minulostí Sudetských Němců v obavě, že by o svůj majetek, který původně Sudetským Němcům patřit, mohli přijít. Termín "Sudetský Němec" je populistický a zavádějící, správně by mělo být označení "Sudetský Čech". Zajímavý je i vznik termínu Němec, Německo, vždyť správně je Deutchland. Češi a Němci vedle sebe v Sudetech žili již od nepaměti. Jelikož český a německý jazyk je absolutně rozdílný, a Češi Němcům nerozuměli, vžilo se pro Čehy označení SLOVANÉ, jako ti co mluví srozumitelná slova na straně jedné. Na straně druhé pak Němci, to jest lidé, kterým neni rozumět, tudíž nemluví, jsou němí a jen ukazují, takže NĚMCI.
původních českých občanů do vnitrozemí Československa. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, se podle rozhodnutí Hitlera z dubna 1939, větší část území Sudet, tzv. Sudetengau (Gau-Sudetenland), stalo územně správní jednotkou Třetí říše a zahrnovalo oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem v Liberci (Reichenberg), kde měl sídlo říšský župní správce Konrad Henlein. Území se dělilo na 3 obvody: Cheb (Eger), Ústí nad Labem (Aussig) a Opavu (Troppau). Po porážce Německa byly Sudety vráceny zpět Československu a zároveň, na základě souhlasu postupimské konference vítězných velmocí 1945 a "Benešových dekretů", bylo ze Sudet vyhnáno 2.256.000 Československých občanů německé národnosti. Z toho 1.464.000 do americké zóny a 792.000 do sovětské zóny. Tímto odsunem došlo v Československu v letech 1945 až 1947 k úbytku obyvatelstva o 32,9%. Divoké vyhnání obyvatel spojené s mnoha mstami a vraždami probíhalo nezákonně Revolučními gardami (RG) fakticky už od května 1945. Řada tak zvaných "Sudetských Němců" nepovažuje problém svého vyhnání ze své rodné země a zabavení majetku na základě kolektivní viny za uzavřený. Sudetští Němci byli normální občané Československa, kteří vstupem německých vojsk, automaticky dostali německé občanství, aniž by tomu mohli jakkoli zabránit. Po roce 1945, byli pak jako Sudetští Němci, přesto že byli občané Československa, násilně vyhnáni z vlastní rodné země a veškerý majetek jim byl zabaven. Tento majetek, pozemky a stavby, pak od války vlastní a užívají Čeští občané, kteří se pochopitelně obávají vyrovnání státu s minulostí Sudetských Němců v obavě, že by o svůj majetek, který původně Sudetským Němcům patřit, mohli přijít. Termín "Sudetský Němec" je populistický a zavádějící, správně by mělo být označení "Sudetský Čech". Zajímavý je i vznik termínu Němec, Německo, vždyť správně je Deutchland. Češi a Němci vedle sebe v Sudetech žili již od nepaměti. Jelikož český a německý jazyk je absolutně rozdílný, a Češi Němcům nerozuměli, vžilo se pro Čehy označení SLOVANÉ, jako ti co mluví srozumitelná slova na straně jedné. Na straně druhé pak Němci, to jest lidé, kterým neni rozumět, tudíž nemluví, jsou němí a jen ukazují, takže NĚMCI.